Historie obce

První písemná zmínka o Štipoklasech pochází již z XIV.století, kdy patřila ves k hradu a panství zbraslavickému. Tvrz postavili roku 1545, o níž se v tomto roce zmiňuje jeden dlužní úpis. Roku 1547 koupil Štipoklasy, ves a dvůr Pavel z Malovic. Když zemřel ve Zbraslavicích, jeho synové si rozdělili otcovy statky tak, že na Viléma ml. připadly i dvůr a ves Štipoklasy. Tento Vilém se často objevuje v různých listinách, protože nechtěl platit berní povinnosti. Tvrz v XVII.století byla opuštěna a nakonec zpustla a zanikla.

V prvé polovině XVII.století osiřelo panství zbraslavické a dědici se o něj dělili. Štipoklasy obdržel na svůj díl Kunata Horňatecký z Dobročovic, ale ten je prodal již roku 1628 dne 25.května Kateřině z Hrušova, vdově po Ondřeji Horňateckém za 10 250 kop míš. Paní obnovila zanedbanou tvrz, ale na statcích pro tehdejší války velmi těžce hospodařila. Švédové sem vpadli a tvrz i dvůr a celou ves o okolní vísky zpustošili. Až po míru vestfálském prodala roku 1650 Kateřina tvrz, Štipoklasy se dvorem, Hetlín a 3 chalupy z Černín za nepatrnou cenu 2500 kop svému synu Bohuslavovi Ferdinandovi Horňateckému a to proto, že veškeré stavby byly zbořeninou. Tak se dostaly Štipoklasy opět ke Zbraslavicím.

Po smrti Bohuslavově 1653 dělili jeho zboží tři synové a na díl Františka Litmíra připadly Štipoklasy, druhá polovice Zbraslavic, ves Hetlín a tři chalupy v Černínách. Litmír prodal Štipoklasy roku 1672 v měsíci říjnu svému mladšímu bratru Václavu Ignáci za 9700 fl. a ten je hned prodal za 9000fl. Václavu Pernklovi ze Šenrainu. Od Šenraita převzal štipoklasy roku 1676 za 5000fl. opět Václav Ignác Horňatecký a předal je ještě téhož roku bratrovi Františkovi Litmírovi.

František Litmír i jeho manželka Marie Terezie z Neyenperku rádi dleli na Štipoklasech proto tvrz obnovili, aby v ní častěji mohli bydlet.

Když František Litmír zemřel, pronajala manželka roku 1680 statek Štipoklasy Janu Františkovi Duhanskýmu z Břenče a roku 1682 si ho najala Jenoféfa Regina hraběnka z Dittrichsteinu, rozená z Pótinku na tři roky. Dědictví štipoklaské náleželo po rodičích dvěma dětem Antonii a Anně.

Sirotků se ujali Bernard z Věžníku, pán na Třebšicích a Jan Václav Ferdinand Obytecký z Obytec na Janovičkách a ti roku 1687 v měsíci lednu prodali Štipoklasy se vším příslušenstvím a 3 chalupy v Černínách za 5650 zl. rýn. obci kutnohorské, která stanovila roku 1688 mezníky mezi Štipoklasy, Černínami a Opatovicemi. Kutnohorští složili hned 3650zl. rýn. a ostatních 2000zl. rýn.se zavázali zaplatit do tří let.

Štipoklasský dvůr měl 10 kusů polí Špatných ve výměře 173 kop, ladem leželo 62 kopy 3v., pustlých a zarostlých bylo 18 kop 3v. Z luk se sklízelo 19 vozů sena a tři stany.

Při dvoře byly lesy na dříví na palivo a něco málo stavení. Do gruntovních knih byla štipoklasským vložena roku 1808 robota.

Tyto poměry mezi vrchností a poddanými trvaly až do roku 1848. Tehdy byla smlouva z roku 1785, kdy se rozdělily pozemky a sedláci se stali svobodní.